Článek o Rybářích z Katolického týdeníku

Alena Scheinostová

Znáte ten příběh o rybáři, kterého jeho kluci nechali na práci samotného? O hospodáři, který přišel o všechny vepře naráz? O té lehké ženské, co najednou dělá, jak je zbožná? Ne? A přece jsou všechny v evangeliích. Nebo snad za nimi.

Právě na příbězích od Galilejského moře, které se před dvěma tisíci lety možná staly nebo přinejmenším mohly stát, je postaveno nové autorské představení Jana Horáka s názvem Rybáři a podtitulem Budeš lovit svoje syny. Stejně jako u Horákova Františka blázna o světci z Assisi i tentokrát jde o "one man show", kdy jeden herec sám zalidní jeviště desítkami postav. Chybí tu jediná - ta, kterou jsme zvyklí klást v evangelním vyprávění do středu.

"Naším cílem nebylo potisící převyprávět příběh o Ježíši. Zajímaly nás všechny ty historky okolo, které se mohly přihodit lidem, co se evangelii mihnou a o kterých už se nikdy nic nedozvíme," 

vysvětlila KT Zuzana Horáková, která se ujala režie. A tak se manželé Horákovi společně s dramaturgem představení, dominikánem Filipem Boháčem, zaměřili na možné důsledky Ježíšových pozemských setkávání.

Diváka zvou, aby se připojil k putování rybáře z Kafarnaa, kterému "nějaký podivný chlápek" odvedl jeho syny rovnou od sítí. Starý Jonáš, jak Horákovi svého hrdinu pojmenovali, se vydává ve společnosti dvou stejně postižených otců hledat své děti krajinou Nového zákona. Ač se s "Mistrem" nikdy nesetkají, neustále narážejí na jeho stopy. Jednou jsou jimi obrácené prostitutky, podruhé voda proměněná ve víno, vzkříšená Jairova dcera, uzdravený malomocný nebo rozzlobený hospodář, jehož prasata posedlá zlými duchy se vrhla ze srázu do moře. Jednotlivá setkání nejenže před očima starých židovských tátů postupně modelují profi l Nazaretského, který možná nakonec nebude takový podvodník a hochštapler, jak si na začátku mysleli. Divákovi navíc sugerují živý a bezprostřední obraz "malé historie", jak se skutečně mohla odehrát ve stínu historie "velké" - a ta se tak najednou probouzí ve svěžejších, životnějších barvách.

Inspirací byla pro tvůrce Rybářů loňská poutní cesta do Svaté země. V suverénní zkratce Jan Horák ztvárňuje charakteristické postavičky z blízkovýchodních ulic i pouští - ať jde o ženy, muže, řemeslníky, obchodníky, děti, rabíny, či šejdíře. Pomáhají mu v tom nemnohé, na maximum využité rekvizity i prostý, zato mnohotvárný kostým. Ostatně i ty mají nejednou původ přímo v rybářských vesnicích, jako kus rybářské sítě sebrané kdesi v přístavu nebo šátek "palestina" nalezený na ulici. Orientální prostředí evokují hudební předěly na bezový klarinet a na asijský kovový bubínek "tongue drum". Ale rozeznáváme i četné literární narážky (třeba na populární Apokryfy Karla Čapka), inspiraci filmem (jako nehynoucím pythonovským Životem Briana) či přímo biblické odkazy (jako když Jonáš doprovází své vyprávění o zázračném rybolovu tím, že kreslí do písku - a to znamení ryby "ichthys").

Pobaví převod obvyklých biblických interpretací do lidového jazyka a "přízemního" porozumění postav hry, jako betánská stížnost na vzkříšeného Lazara: "Tomu říkám dobře investovanej zázrak: předtím hnil v hrobě, teď hnije doma," anebo časové určení z úst Jairovy dcery: "Minulý týden, jak jsem byla mrtvá."

Příběh z Palestiny, příběh o nás

Nejde však o samoúčelné zlehčování či aktualizaci evangelia samu pro sebe.

 "Právě to, že nám na tomto příběhu bytostně záleží, nám dovoluje udělat si z něj legraci - a naopak to, že si děláme legraci, je, doufáme, zpráva o tom, že nám na něm záleží," 

shrnula Zuzana Horáková. Humorné pasáže jsou ostatně více než vyváženy momenty, z nichž mrazí, jako je náhlá změna atmosféry po Kristově příchodu do Jeruzaléma nebo objevení Jidášova oběšeného těla. A směšně nakonec nevyznívá ani finále, kdy už nadobro zmatený Jonáš konečně potkává své syny právě v okamžiku Nanebevstoupení: pozorovat člověka, který se mnoho měsíců za čímsi pachtí, hledá, marně se snaží porozumět a nakonec se tomu dívá přímo do tváře, a přesto nepochopí - to je až příliš zřejmé nastavení zrcadla nám všem. Jak by asi vypadalo divadlo o naší vlastní cestě?!

První čtyři veřejná představení Rybářů hostí barokní prostory pražského centra Dominikánská 8 po čtyři po sobě jdoucí červnové dny od 20. 6., vždy od 19.30 hodin (je nutné si předem zamluvit vstupenku přes e-mail frantisek.blazen@gmail.com). Potom se Jan Horák těší na pozvání do farností nebo na festivaly.