Jan Horák
divadlo jednoho herce
Mám rád chudé divadlo.
Minimalismus mi umožňuje hrát prakticky kdekoli.
Pohybem a slovy vyprávím příběhy.
bio
Vystudoval jsem DAMU. Mými hereckými pedagogy byli Jaroslava Adamová, Věra Galatíková a Ladislav Mrkvička.
Od roku 2007 do 2013 jsem působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti.
Angažmá jsem ukončil z touhy po dobrodružství.
Přestěhoval jsem se do Roudnice n/L, od té doby jsem hercem na volné noze. Spolupracuji na nezávislých projektech nebo vytvářím vlastní. S divadlem jednoho herce cestuji po celé republice, po Slovensku i dál. Působím jako lektor herectví na různých platformách.
Pracuji také v bývalém augustiniánském klášteře v Roudnici n/L. Existenciální otázky a humor, který z nich může plynout, jsou i častým námětem mých představení.
můj repertoár
Náměty rád čerpám z židovsko-křesťanské kulturní tradice. Chápu ji jako zdroj silných archetypálních příběhů, které interpretuji divadelními prostředky a současnýma očima.
10 let na cestách: od roku 2014 jsem odehrál více než 300 představení na více než 100 místech.
minimalismus
Mám na jevišti co nejméně věcí. Výzvou je pro mě herecká náročnost a šíře hereckých prostředků. Hraju, vyprávím, zpívám, stepuji, používám loutky a nástroje.
udržitelnost
Využívám prázdný prostor; kostýmy a rekvizity jsou maximálně recyklované, často nalezené. Když to jde, cestuji vlakem nebo na skútru. Představení se většinou vejde do kufru, na místě potřebuji jen prostor a diváky.
humor
Nadhled a lehkost mi umožňují otvírat i těžká témata a prožívat je se širokým spektrem diváků. Humor pomáhá odstranit ze starých příběhů balast, aby se mohlo jít k věci: k tématům, která hýbou člověkem.
vertikála
Mám rád velké příběhy, nesnáším lacinou zbožnost. Tvorba je pro mě nejen obživa, ale i způsob, jak rozumět světu.
svoboda
Snažím se dělat jen to, co dělat chci. Neznáte mě ze seriálů.
tým
Všechny složky divadelní práce zastáváme ve třech osobách.
Jan Horák: autor, herec, produkce
Zuzana Horáková: režie, dramaturgie, scénografie
Filip Boháč OP: dramaturgie, teologická reflexe, výtvarná řešení
ohlasy
V suverénní zkratce Jan Horák ztvárňuje charakteristické postavičky z blízkovýchodních ulic i pouští – ať jde o ženy, muže, řemeslníky, obchodníky, děti, rabíny, či šejdíře. Pomáhají mu v tom nemnohé, na maximum využité rekvizity i prostý, zato mnohotvárný kostým. Ostatně i ty mají nejednou původ přímo v rybářských vesnicích, jako kus rybářské sítě sebrané kdesi v přístavu nebo šátek "palestina" nalezený na ulici. (Alena Scheinostová, Katolický týdeník)
- Nejlepší
divadlo, jaké jsem viděl. Zakomponovány moderní věci, stepování
a komedie. Moc mě to pobavilo. Herec je sympatický. (Žák 8. třídy) - Když jsem se dětí ptala, co by ještě chtěly zažít, než odejdou ze školky do školy, řekly, že by znovu chtěly vidět Tučňáky na arše. (Učitelka)